Židovský hřbitov

Jakob Donath, první doložený Žid, se ve městě objevil v roce 1715, i když zmínky o osídlení Židů jsou již ze 14. století. Výhodná ekonomická situace, která ve městě byla v polovině 19. století, a zrovnoprávnění osob hebrejského vyznání znamenaly zvýšený příchod Židů do Svitav.

Zprvu nepočetná komunita si zde založila sbor Minjan a pronajala si modlitebnu, o níž nemáme bližších zpráv. Teprve v roce 1888 byla ve Svitavách ustavena Židovská náboženská obec, jenž patřila k nejmladším na Moravě. Ta patřila do boskovického rabinátu, ale v roce 1890 se osamostatnila.

V roce 1892 byl na Olomoucké ulici zřízen židovský hřbitov s márnicí, ohrazen masívní cihlovou zdí. Synagoga, postavená dle plánů vídeňského architekta Ernsta von Gotthilfa v roce 1902, padla za oběť nacistického řádění za Křišťálové noci v roce 1938. Stála na místě dnešního autobusového nádraží. Osud více než 160 svitavských Židů byl v době holocaustu definitivně zpečetěn. Opuštěný a nacisty zdemolovaný hřbitov chátral a pustl, majetek obce byl zkonfiskován a rozebrán. Po osvobození města nebylo sil k obnovení obce ani hřbitova. Židovská náboženská obec sice požádala o vrácení pozemků hřbitova, ale přes slibný začátek k dohodě nedošlo a pozemek byl předán do vlastnictví Východočeských energetických závodů, které zde postavily bytový dům. Náhrobky byly částečně využívány jako stavební materiál a ze zbylé části pomníků se bez ladu povalovaly na místě zarostlého hřbitova. Teprve po jednáních byl pozemek v roce 2000 bezplatně převeden Židovské náboženské obci v Praze a v letech 2001 - 2002 byl hřbitov vyčištěn od náletové zeleně, částečně odkryt a pietně upraven. V roce 2003 zde byla odhalena pamětní deska připomínající osud svitavských Židů.