Česká čtvrť

Původní slovanští osadníci kolonizovali oblast již ve 12. století, ale po založení Nových Svitav se změnil národnostní ráz města. Až do 16. století najdeme v zápisech městských knih česká jména starostů i rychtářů vedle jmen německých. Právě od tohoto století začala převládat německy psaná agenda a češtiny ubývalo.

Sčítání lidu v roce 1869 zatím obyvatele podle národnosti nerozlišovalo, ale v roce 1890 žilo ve městě ze 7787 obyvatel 340 Čechů. V roce 1900 se k české řeči přihlásilo z 9029 lidí ve městě pouhých 75. Metodika tehdejšího sčítání ovšem počítá pouze s řečí, kterou obyvatelé mluvili, a tak dobrat se skutečné národnostní podoby města nelze.

Česká menšina však neměla na růžích ustláno, začala se sice organizovat v roce 1894, a to i politicky, ale až do vyhlášení  samostatného státu neměla vyšší vliv. O tom, kolik mohlo být ve městě českých obyvatel, vypovídal neoficiální poválečný součet Čechů s překvapivým výsledkem - 820. Oficiálně bylo toto číslo, zvýšené na 878, potvrzeno sčítáním lidu roku 1921. Primární snahou české menšiny se stala výstavba bytových domů, která by Čechy soustředila na jednom místě. Již v roce 1920 byl zakoupen hektarový pozemek za reálnou školou a po vypracování plánů začalo České stavební a bytové družstvo s pracemi. Ty byly zadány zdejším stavitelům Wenzlovi Ryschawemu a Ludwigu Roikovi. V roce 1921 byly kolaudovány první dva bytové domy a opravena školní budova na dnešní ulici Richarda Kloudy. Na této ulici byl postaven i třetí rohový dům se 17 byty v roce 1922. V neutuchající stavební činnosti pokračovalo české družstvo po celá 20. léta. Byty v činžovních domech v tzv. České čtvrti patřily ve své době k nejluxusnějším a není divu, že zde bydleli i němečtí obyvatelé.