Městská památková zóna

Náměstí se stalo v minulosti svědkem neutuchající stavitelské invence. O tom, že měšťanské domy vznikaly spontánně, podél středověké komunikace, svědčí dispozice náměstí. To patří svou délkou k nejdelším oboustranně loubeným náměstím v ČR.

Mezi 83 právovárečnými domy, pevně sevřenými do krunýře hradeb, bylo množství staveb z levných a ve středověku dostupných materiálů – tedy ze dřeva a opuky.

Po prvním známém požáru města roku 1590 získalo jádro města neopakovatelnou kamennou podobu v duchu renesance. O století později již převládlo baroko s bohatě zdobenými fasádami domů, což vyvrcholilo po roce 1781 dokonalou přestavbou celého náměstí.

Příčinou stavebního ruchu byl největší požár města, který právě v tomto roce zničil většinu měšťanských domů. V 19. století stavební práce pokračovaly v nezměněné intenzitě, a proto se městská památková zóna stala učebnicí architektury. Vedle sebe jsou zastoupeny snad všechny známé slohy – gotika, renesance, baroko, klasicismus, slohy historizující, novorenesance, secesní prvky až po výstavbu z let budování socialismu. Právě tranzitní komunikace byla až do roku 1982 příčinou devastace celé zóny, se kterou se město, byť po náročné a úspěšné rekonstrukci z let 1993 - 1994, vyrovnává dodnes. Náměstí o délce 0,5km patří k turisticky atraktivním destinacím města.