Za krátkou dobu existence specializované sbírky prací techniky bylo shromážděno přes 150 různých typů pracích strojů. Mnoho praček se ještě stále nachází ve sklepích či na půdách. Mnoho jich však máme. Taková menší fotogalerie jistě není na závadu.
Kompletní fotogalerii praček ve sbírce muzea naleznete zde.
V původních sbírkách Městského muzea a galerie ve Svitavách se v roce 1991 nacházela pouze jediná pračka neznámé značky, typově podobná pračce YORD. Ke zlomu došlo v roce 1995, kdy jevíčský sběratel Bohumil Doubek nabídl muzeu část sbírky řemesel a domácích strojů, která obsahovala také osm exemplářů praček. Tyto exponáty se staly základem pro další sbírkotvorný program muzea, které se rozhodlo věnovat se intenzivně sběru prací techniky z prostého důvodu: v České republice neexistovalo jediné muzeum, jež by se takovému sběru programově věnovalo. Ve sbírkách Národního technického muzea v Praze je uchováváno přibližně 50 exponátů prací techniky, v Technickém muzeu v Brně asi 35 exponátů - avšak bez dalšího dokumentačního zpracování. Další ojedinělé exponáty jsou uloženy v depozitářích muzeí v Čechách a na Moravě, ale ty slouží většinou pouze k doprovodnému výstavnímu účelu.
V současné době vlastní svitavské muzeum 150 pracích strojů různých typů a značek od převážně českých výrobců a sbírka se neustále rozšiřuje. Podařilo se získat i řadu archivních materiálů, reklam a propagačních letáků či fotografií dokumentujících historii českého průmyslu tohoto odvětví. Nutno říci, že cesta k archivním materiálům je velice složitá a archiválie se shromažďují obtížněji než vlastní exponáty.
Součástí sbírky jsou nejen pračky, ale i nářadí a nástroje, které se běžně používaly k praní. Podstatnou část těchto drobných předmětů tvoří 40 kusů pracích valch vyrobených z různých materiálů, 10 pracích a pěnicích zvonů, různé typy dřevěných plácaček, válečkových ždímaček, vyvařovacích kotlů atp. Nezanedbatelnou součást ucelené sbírky představují dokumentační fotografie, původní reklamy, ceníky, návody a jiné písemnosti technického charakteru.
Většina praček byla ve velmi špatném technickém stavu, a proto je bylo nutné odborně restaurovat, některé i částečně rekonstruovat. K jednotlivým exponátům je vedena fotografická dokumentace. Ocitáme se však před problémem určit u praček, jež nemají žádné označení a nacházely se ve značně poškozeném stavu, výrobce, značku a jejich stáří. Proto se u takových praček objevují v popisu informace, že se pračku nepodařilo zařadit k doposud známým typům a výrobcům a jejich datace je pouze přibližná.
