1. dubna – 7. května 2006
Vladimír Vašíček se narodil poblíž Kyjova, kde také celý svůj život žil a tvořil. Absolvoval Baťovu školu umění ve Zlíně, poté pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér V. Nechleby). Padesátá a šedesátá léta minulého století nebyla pro představitele moderního umění jednoduchá.
Pro Vašíčka to však bylo období kontaktů s mnoha osobnostmi tehdejšího kulturního života a také formování skupiny pěti moravských malířů (Matal, Kubíček, Vaculka, Tichý, Vašíček), jejíž podíl na udržení kontextu předválečných proudů s dalším vývojem moderního umění u nás byl zásadní. Jedním z jeho blízkých přátel byl také Milan Kundera.
S nástupem normalizace v 70. letech je nucen ustoupit do ústraní. V této době se věnuje restaurátorské činnosti, především v církevních objektech. Jeho svatobořický ateliér se stává místem nesčetných setkání osobností z různých oborů lidské činnosti, místem naprosté myšlenkové svobody a neustávající malířské tvorby. Na výtvarnou scénu se vrací v roce 1979 výstavou k životnímu jubileu.
V roce 1995 získává cenu Masarykovy akademie umění, v roce 1996 Cenu Františka Kupky, v roce 2002 je mu uděleno Čestné občanství Kyjova. V roce 2003 náhle umírá. Svůj umělecký osud spojil V. Vašíček s nefigurativním, abstraktním umění.
