Výstava slovenských výtvarníků 25. 9.–30. 10. 2016
Při návštěvě výstavy slovenských výtvarníků v muzeu na vás čeká opravdu různorodý zážitek. Oblíbené klasické krajiny a zátiší Jolany Palajové vedle romantických snových kompozic Ivici Fabókové. Jemnou drátovanou inspiraci Blaženy Krivákové vedle stylizovaných kovářských plastik Jozefa Mráze. Všichni autoři jsou neprofesionálové, ale účastní se a bývají pravidelně oceněni na regionálních, krajských i celostátních výstavách na Slovensku.
JOLANA PALAJOVÁ vystudovala Vysokou školu zemědělskou a už při studiích se věnovala v volném čase výtvarnému umění. Po několikaleté přestávce se vrátila k plátnu a začala malovat intenzívně. Do obrazů přetavuje své vjemy, vlastní filozofické názory, skrytá přání.
V posledních letech se pravidelně účastní tvůrčích plenérů doma i v zahraničí pod vedením známých akademických malířů, kde nachází nové pohledy na tvorbu, umění, chápání světa okolo sebe, na život samotný. Do své tvorby se snaží vkládat poezii zachyceného okamžiku a hru barev v přírodě. Svá díla prezentuje na autorských i kolektivních výstavách nejen na Slovensku, ale i v Čechách, Rakousku, Ukrajině, Srbsku a Německu.
IVICA FABÓKOVÁ se věnovala kreslení a malování už v dětství. V průběhu studia na pedagogické fakultě se stal kreslířský blok a tužka neodmyslitelnou výbavou jejích kabelek. Učí dodnes, ale vysoká škola v ní zanechala pevné zlozvyky, takže přestávky, porady či školení dodnes tráví hlavně „kreslením“ poznámek. Při studiu univerzity – obor malba a kresba měla konečně vyčleněný čas jen pro kreslení. Tato zkušenost jí dala chuť tvořit i formáty větší než „kabelkové“. A tak se její byt občas mění na ateliér. Proto své obrazy nazývá „kuchyňským uměním“. Maluje pro sebe. Pro oddych, pro relax, pro odreagování se... To vysvětluje jistou různorodost v jejím díle. Snaha „nekrást“ cizí náměty ji přivedla k focení, které se postupně proměnilo v samostatný koníček. Svými kresbami ilustrovala Antologii literární soutěže „Tak píši já 2007“. Její obrazy mají pohádkové kouzlo a vtip.
BLAŽENA KRIVÁKOVÁ se od dětství setkávala s krásou a různorodostí lidového oděvu. Její stařenka zhotovovala a výšivkou zdobila živůtky v oblasti Horního Tekova, proto jí byly textilní techniky velmi blízké. Už na základní škole se naučila vyšívat a háčkovat. Brzy vyměnila nitě za měděný drát a uplatnila jej při oplétání kraslic. Práci s drátem se intenzívně věnuje od roku 1992 a kromě oplétaných kraslic, keramiky, skla, vytváří i drátěné šperky. Krásu jejích oplétaných předmětůc mohli obdivovat návštěvníci výstav v Česku, Polsku, Německu, Itálii. Od roku 2005 spolupracuje se Školou řemesel ÚĽUV v Banské Bystřici jako externí lektorka drátovacích techník. Získala Osvědčení o vzdělání v odboru Lidová výroba - výroba z drátu. Své poznatky odevzdává účastníkům tvůrčích dílen, účastní se prezentací řemesel u nás i v zahraničí, její díla jsou ve sbírkách Považského muzea Žilina, Slovenského národního muzea - etnografické sbírky v Martine, Tekovského muzea v Levicích i v Muzeu rarit v Pelhřimově.
JOZEF MRÁZ - vztah k přírodě jej přivedl na Lesnickou fakultu do Zvolena. Po čase se u něj objevil platonický zájem o kovářství. Společně s otcem zprovoznili starou výheň, bratranec Paľo pomohl při prvních kovářských pokusech. Jozef je fascinovaný tvárností žhavého železa - bouchá, zkouší, opravuje… Z kovu vytváří různé postavy, rostliny, zachycuje i své pocity, vjemy. Zatím mu na kovářství nezůstává dostatečný prostor, provozuje je vedle svého zaměstnání. Ale u výhně se snaží jít vždy svou cestou, snaží se o zhmotnění neobvyklého pohledu na neobvyklé téma.
