CZ
EN
DE
Městský památkový okruh
Historie praní
Oskar Schindler
Domů

Mistrovská díla ze sbírky České spořitelny

Mistrovská díla ze sbírky České spořitelny
6. 6. – 14. 9. 2014

Obrazy a kresby představené na výstavě „Mistrovská díla ze sbírky České spořitelny“ jsou vybrány z poboček České spořitelny, a.s. z celého území Čech, Moravy a Slezska. Ačkoli byly zakoupeny pro potřeby výzdoby finančních ústavů, poskytují dnes reprezentativní pohled na české umění od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Na výstavě je představeno víc jak 100 děl.

Jádro sbírky tvoří především krajinomalba, tedy žánr, který v uvedeném období prodělal velmi bouřlivý vývoj jak v Čechách, tak i v Evropě. Nejstarším zastoupeným autorem je August Bedřich Piepenhagen, německý malíř usazený v Čechách, jehož tvorba představuje počátky romantismu. Centrem uměleckého vzdělání byla v Čechách od počátku 19. století pražská Akademie. Právě zde dosáhla romantická krajinomalba rozkvětu v období, kdy krajinářský ateliér vedl v letech 1844-1866 německý malíř Maximilian Haushofer. Plátna jeho žáků Adolfa Kosárka, Hugo Ullika a Antonína Waldhausera představují skutečně mistrovská díla.

Po Haushoferově smrti byla škola zrušena a krajinomalba se v Praze nevyučovala. Proto se o třináct let později, v roce 1879, vydal Antonín Chittussi do Paříže, která byla tehdy evropským uměleckým centrem. Na jeho tvorbu měli zásadní vliv předchůdci impresionistů – umělci barbizonské školy (Theodore Rousseau, Charles Daubigny a Camille Corot). Důraz kladli na zachycení skutečného krajinného záběru, malovaného pod širým nebem (en plein air). Výsledkem bylo uvolnění malířského rukopisu. Chittussi tyto principy velmi rychle vstřebal a položil tak základy pro českou moderní krajinomalbu.
    
V roce 1887 byl na pražskou Akademii povolán Julius Mařák, aby obnovil krajinářskou školu. Mařákovy oleje i rozměrné kresby představují přechod od romantismu k realismu. Po dobu dvanácti let existence krajinářského ateliéru se pod jeho vedením zformovala silná generace malířů zastoupená ve sbírce České spořitelny díly Ferdinanda Engelmüllera, Otakara Lebedy, Jana Honsy, Jaroslava Panušky, Oty Bubeníčka, Aloise Kalvody, Františka Kavána, Karla Langera, Stanislava Lolka, Františka Pečinky a Josefa Ullmanna. Na plenérové pobyty ateliéru na Okoři zajížděl i Antonín Hudeček.

Mladí umělci, kteří na uměleckou scénu vstoupili v 90. letech 19. století, se snažili české umění vysvobodit z jeho izolace a přiblížit ho současnému dění na evropské scéně. Nebylo to však jednoduché, finanční situace jim většinou nedovolovala strávit delší čas v Paříži nebo tam dokonce studovat a do Čech pronikaly informace o nových uměleckých směrech se zpožděním a často zprostředkovaně. Větší debata o impresionismu se v Praze rozpoutala například až v roce 1899 při příležitosti výstavy Václava Radimského, malíře působícího v Giverny v blízkosti Clauda Moneta. Velké popularitě u široké veřejnosti se na přelomu století těšila zejména díla Karla Liebschera a Vácslava Jansy, představující konzervativní proud krajinomalby.

Impresionismus se stal v Čechách etablovaným uměleckým směrem až na konci prvního desetiletí 20. století. Pokračování souvislé vývojové linie krajinomalby zajistili Mařákovi žáci. Někteří z nich, např. Alois Kalvoda nebo Ferdinand Engelmüller, provozovali vlastní soukromé krajinářské školy, z nichž se rekrutovali další krajináři.

Na scénu nastoupila další početná skupina umělců, narozených v posledních dvou dekádách 19. století. Po studiu na pražské Akademii či Uměleckoprůmyslové škole se někteří z nich vydali na cesty nebo i dlouhodobější pobyty do zahraničí.
I díky tomu se stylové rozpětí ještě více rozšířilo. Vedle silné domácí tradice, zosobněné především tvorbou Antonína Slavíčka, formoval jejich díla přetrvávající vliv impresionismu a postimpresionismu. Příkladem jsou krajiny Ludvíka Kuby, Františka Cíny Jelínka, Gustava Porše, Gustava Macouna a Oldřicha Blažíčka.
Na plátnech dalších výrazných osobností: Emila Artura Pittermanna - Longena, Václava Špály, Jindřicha Pruchy, Jana Trampoty a Otakara Nejedlého pozorujeme i vliv nových uměleckých směrů: expresionismu, fauvismu či kubismu a také vliv díla Paula Cézanna. Osobitý projev najdeme i v pohledech Vlastimila Rady a Karla Holana na město a jeho periferie.

Vedle známých jmen stojí dlouhá řada autorů, kteří spojili svůj život s určitým krajem, a na jejichž tvorbu se v době po druhé světové válce poněkud pozapomnělo. V jižních Čechách najdeme díla Richarda Laudy, Adolfa Trägera, Jiřího Probošta, Josefa Krejsy, Viktora Klena, na Šumavě Bedřicha Andrleho, Zdeňka Nemastila, Jindřicha Šimka, v Železných horách a na Vysočině Karla Jana Sigmunda, v severních Čechách Richarda Fleissnera. Významné umělecké centrum vzniklo na počátku 20. století i na Moravě. Na Slovácku působil Alois Schneiderka, Joža Uprka, Antoš Frolka, Ludvík Evžen Ehrenhaft, Josef Koudelka, na Valašsku František Hlavica a Emil Josef Nečas.

Figurální malířství je ve sbírkách České spořitelny zastoupeno menším souborem, ale ani v něm nechybí významná jména. Generaci umělců, kteří se podíleli na výzdobě Národního divadla, reprezentují oleje Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Emanuela Krescence Lišky, Františka Ženíška a unikátní kresebné studie Jakuba Schikanedera. Na konci 19. století tito autoři působili jako pedagogové na Akademii či Uměleckoprůmyslové škole a z jejich ateliérů vzešla silná generace malířů sdružených ve Spolku výtvarných umělců Mánes. Tuto skupinu zastupují díla Maxe Švabinského, Jana Preislera a Viktora Strettiho, malířů, kteří výrazně ovlivnili české moderní umění.

Na každoročních přehlídkách pořádaných Krasoumnou jednotou v sálech Rudolfina visela vedle sebe plátna mladých umělců, např. Luďka Marolda a představitelů akademické a salónní malby Beneše Knüpfera a Františka Dvořáka. Konzervativnímu vkusu finančních ústavů konvenovala tvorba Františka Jakuba a Karla Špillara, na jejichž obrazech doznívala akademická malba a secesní dekorativismus až do konce 30. let.
    
Kurátorky:     PhDr. Duňa Panenková, Galerie České spořitelny Praha
Mgr. Veronika Hulíková, Sbírka 19. století Národní galerie v Praze


Copyright © Městské muzeum a galerie ve Svitavách 2018