3. 10 – 17. 11 2008
Vernisáž: ve čtvrtek 2. října 2008 v 17 hodin, úvodní slovo kurátor výstavy Tomáš Pospěch, zahraje a zazpívá František Černý a Karel Holas z Čechomoru, v 18,30 hodin prohlídka výstavy s autorem ve Fabrice
V průběhu letních měsíců probíhala v muzeu rozsáhlá rekonstrukce prostor uvolněných knihovnou. Nejen v nově adaptovaných místnostech, ale ve všech veřejnosti přístupných prostorách krom stálých expozice bude v průběhu října a listopadu k vidění jedinečná retrospektivní výstava jednoho z našich nejvýznamnějších fotografů Jindřicha Štreita. Její součástí bude část, věnovaná problematice drogově závislých, umístěná v prostorách Fabriky a doplněná bohatým doprovodným programem pro školní mládež i veřejnost.
Výstava Jindřicha Štreita byla koncipována jako retrospektiva jeho čtyři desetiletí rozvíjeného díla u příležitosti autorova životního jubilea. Dosud byla uvedena v Ostravě, Bratislavě, Olomouci, Opavě, Praze a Českých Budějovicích, doprovází ji reprezentativní monografie. Dnes již světoznámý fotograf Jindřich Štreit (nar. 1946) se výrazně zapsal do dějin české fotografie v osmdesátých letech dvacátého století ojedinělým souborem fotografií o vesnicích Bruntálska, kde žil. Při tom se stal asi jediným českým fotografem, který byl perzekuován za svou dokumentární tvorbu.
V letech 1978-1991 se mu podařilo na malém prostoru několika obcí zachytit vesnici doby reálného socialismu a ještě k tomu přinést osobitou autorskou výpověď o lidském údělu. Bez nadsázky se dá říct, že tím objevil pro světovou fotografii českou vesnici. Oproti dřívějším idylickým obrazům venkova ukazuje kolektivizovanou socialistickou vesnici doby normalizace. Zobrazuje bývalé Sudety, kde po druhé světové válce odsunuté německé obyvatelstvo nahradili lidé přistěhovaní z různých částí republiky, se zpřetrhanými vztahy k tradicím a někdy bez hlubšího vztahu k novému domovu. Nejvlastnějším tématem jeho snímků jsou mezilidské vztahy, intimita a každodennost života, které je ovšem někdy absurdní nebo pitoreskní. Důraz na výrazné lidské typy, rázovité postavy, připomene podmanivý Hrabalovský svět, se kterým „Jindřich ze Sovince“ sdílí i společnou poetiku, vliv surrealismu, obdiv k prosté existenci a potřebu hledání krásy člověka i přes drsnou slupku a prošpiněný vaťák.
....V několika polistopadových projektech sleduje Jindřich Štreit pobořené zbytky komunismu, přes které klopýtají životy obyvatel bývalého Sovětského svazu. Ve snímcích zachycuje vedle tradičních motivů postkomunistickou kocovinu se všemi jejími atributy: alkoholismem, rozkladem hodnot, chudobou, ale na druhé straně také budhismus a sepjetí s přírodou. K vesnici přidává v devadesátých letech další dva výrazné motivické okruhy: téma těžké manuální práce a sociální témata společností vymezených komunit. Ve snímcích starých lidí, mentálně i fyzicky handicapovaných, drogově závislých, emigrantů, vězňů či z různých náboženských pospolitostí v sobě Jindřich Štreit nezapře bytostně humanistického fotografa velkého srdce. Právě svět drogově závislých můžete zhlédnout ve veřejně přístupných prostorách Fabriky.
Pokud nebudete mít možnost zúčastnit se zahájení výstavy za účasti autora, zvu vás k setkání s Jindřichem Štreitem znovu 16. října, kdy proběhne autorem komentovaná prohlídka.
Blanka Čuhelová s použitím textu kurátora výstavy, Tomáše Pospěcha
