V Muzeu Esperanta probíhá výstava nazvaná "Železnice a děti", která je
věnovaná stému výročí esperantského hnutí mezi železničáři. Pro oživení
výstavy vyhlásil Český esperantský svaz celosvětovou soutěž pro děti na téma
"železnice". Soutěže se celkem zúčastnilo 25 dětí z 9 zemí světa (Polska,
Kuby, Kazašska, Maďarska, Švýcarska, Holandska, Francie, Rumunska a České
republiky). Kresby dětí jsou v muzeu vystaveny spolu se zajímavými modely
vlaků. Dětská tvorba je doplněna i dětskými knihami v esperantu, které
věnoval muzeu Kanadský esperantský svaz a pracovníci redakce Radia Peking a
také krojovanými panenkami ze sbírky Zdenky Novotné, které získala od svých
zahraničních přátel.
Těšíme se na vaši návštěvu.
Otevření Muzea esperanta
Sobotu 20.září 2008 bylo v Ottendorferově domě ve Svitavách slavnostně otevřeno první esperantské muzeum v České republice. Dosud bylo možné obdobná muzea navštívit pouze v Polsku či Rakousku. Český esperantský svaz hledal možnosti, jak s bohatou historií i novodobými projekty seznámit širokou veřejnost. Díky aktivitě svitavských esperantistů, podpoře vedení města Svitavy a Městského muzea a galerie se podařilo vybudovat Muzeum esperanta právě zde. Město Svitavy leží v přirozeném centru naší země, je snadno dopravně dostupné a zvolený Ottendorferův dům je jednou z nejkrásnějších staveb s bohatou kulturní tradicí. Je tedy předpoklad, že se esperantský svět o něm brzy dozví a Svitavy se stanou cílem na jejich mapě.
Součástí muzea je badatelna vybavená například elektronickým slovníkem či knihovnou esperantské literatury. V expozici naleznete údaje o historii esperanta, slovníky a počítač s dalšími informacemi, jsou zde umístěny vzácné exempláře knih vydaných v esperantu nebo dokumenty týkající se esperantského hnutí v České republice i ve světě. Nechybí ani sběratelské kuriozity. Muzeum esperanta navázalo spolupráci s Městským muzeem v České Třebové a také s bezesporu nejvýznamnějším evropským muzeem esperanta ve Vídni. Na zahájení byl jedním z významných zahraničních hostů právě ředitel vídeňského muzea esperanta pan Herbert Mayer: „Přináším pozdravy z Vídně. Naše muzeum ve Vídni je součástí Národní knihovny a mám radost, že další esperantské muzeum našlo tak důstojné místo v tak krásném městě. Říká se, že esperanto je už mrtvý jazyk, ale já tomu nevěřím.Vždyť se stačí podívat na internet a sami se přesvědčíte, že esperanto je více než živé. Je prostředkem k nekonvenčnímu dorozumění. Z dnešního pohledu mohu konstatovat, že se pokus esperanta zdařil, že esperanto hraje svoji úlohu s úspěchem. Důkazem je, že jsem sem nepřijel do zahraničí, ale přijel jsem k přátelům. A je velice příjemné setkat se s přáteli a komunikovat mimo hranici jazykových omezení.“
Muzeum by nemohlo vzniknout bez významné finanční podpory Ministerstva kultury a iniciativy starosty Svitav Jiřího Brýdla. Na zahájení mimo jiné promluvila i Jana Melichárková, předsedkyně Českého svazu esperantistů: „Dnes se nám esperantistům plní dlouhodobé přání otevřít esperantské muzeum v tak reprezentativních prostorách. Je to dárek pro místní klub esperantistů, který slaví 70. výročí. Před lety jsme usilovali o otevření esperantského muzea v muzeu v České Třebové, ale bohužel nebyly zde výstavní prostory. Máme veřejnosti, co ukázat, s čím se pochlubit. V současném světě, kdy cítíme potřebu dorozumění a stoupá potřeba znalosti cizích jazyků, nabízíme myšlenku společného jazyka, ne národního, ale mezinárodního.“Dále pokračovala: „Musím přiznat, že tak reprezentativní prostory jako je Ottendorferův dům jsme vůbec nečekali. To nás také zavazuje k tomu, abychom smysluplně tyto prostory využili. Děkuji Ministerstvu kultury, které podpořilo náš projekt, esperantistům, paní ředitelce muzea i představitelům města.“ Za město Svitavy promluvil přítomný starosta Jiří Brýdl a mimo jiné uvedl:„V klasickém dramatu platí princip jednoty času, místa a děje. Místem jsou Svitavy a tato krásná budova, která je importem americké architektury a byla určena vzdělávání. Čas byl determinován tím, že jsme otevřeli nové kulturní centrum Fabrika a přemýšleli jsme o využití prostor, které se pro kulturu uvolnili. A děj je personifikován esperantisty hledajícími vhodné prostory. Hlavní myšlenka esperanta, aby se lidé různých národů po celém světě mohli domluvit, je jistě skvělá a já jsem rád, že nositelem této myšlenky bude také muzeum. Naším dlouholetým úsilím je Svitavy měnit. Dělat z nich příjemné místo, vytvářet tady všestranné podmínky pro to, aby zde mohli lidé aktivně žít a děkuji esperantistům, že přispěli k tomuto aktivnímu životu. Jsme rádi, že vás tady máme.“
K velkému kulturnímu zážitku patřilo i dvojhlasné vystoupení ruské pěvkyně Elen Puchové a jejího syna Dmitrije Dovžika v esperantu. Při následné prohlídce muzea přiznala, že původně esperanto neuměla: „Do žádných kurzů jsem nechodila. Před pětadvaceti lety jsem se seznámila s úžasným člověkem a vynikajícím esperantským překladatelem a básníkem. On pro mě psal básně a texty, já jsem skládala hudbu a zpívala, ale jazyk jsem opravdu neovládala. Potom však k pomalu, právě přes písně, jsem se esperantu naučila a myslím si, že takový způsob učení je velice krásný a hlavně poetický. Někdo se dostane k jazyku přes lásku a někdo kvůli hudbě. A přesně touto cestou jde teď můj syn. Esperanto zatím neovládá. Poprvé v životě jel se mnou letos to Holandska na kongres, kde jsme odzpívali dvojhlasně celý program v esperantu a pomaličku se mu ta slovíčka začínají ukládat. Teď už před ním nemůžu říct tajemství v esperantu“, postěžovala si se smíchem Elen Puchová.
Na závěr už jen pár informací:
Esperanto je neutrální mezinárodní jazyk vytvořený koncem 19. století. Má umožnit komunikaci, která nezvýhodňuje žádný národ a jeho kulturu. Základní slovní zásoba se z větší části zakládá na latině, řečtině a slovech germánského původu. Gramatika je jednoduchá bez jakýchkoli výjimek, výslovnost je shodná s písemným projevem. Pro mluvnici byla vzorem jednoduchá anglická gramatika. Esperanto se dá údajně naučit šestkrát snadněji než kterýkoli evropský jazyk.
