Vernisáž 28. listopadu v 15 hodin, úvodní slovo: Josef Lada, vnuk známého malíře
Když jsem před třemi lety navštívila v Obecním domě v Praze krásnou výstavu Josefa Lady, která se tu konala u příležitosti 120. výročí jeho narození, odcházela jsem úžasným pocitem na duši. Kdyby se tak ta nádherná, idylická doba mohla opakovat! Brzy jsem se však vrátila nohama na zem. Ta země byla zasněžená (byl čas předvánoční) a já si uvědomila, že doba přelomu 19. a 20. století vůbec idylická nebyla, naopak se žilo velice těžce. Ale ta kombinace předvánočního času a Ladových obrázků dělali nejen se mnou, ale i s ostatními návštěvníky výstavy divy. Všem nám pohrával úsměv na rtech a bylo nám dobře – některým jen chvílí, někteří si ten pocit pohody odnesli domů.
Originály se nacházejí v soukromých sbírkách a ve sbírkách muzeí a galerií České republiky. Jmenovitě se jedná kupříkladu o Národní galerii v Praze, Muzeum umění Olomouc, Západočeskou galerii v Plzní, Město Pelhřimov, Památník národního písemnictví v Praze, Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Oblastní muzeum Praha východ a další. Vyřídit jednotlivé zápůjčky, zařídit svozy, pojištění…. Dát dohromady takovou výstavou, na to by naše muzeum při současném rozpočtu opravdu nemělo. Ale když jsem pátrala dál, zjistila jsem, že Oblastní muzeum v Brandýse nad Labem, jehož zřizovatelem je Středočeský kraj, nechalo v roce 2008 vyrobit u příležitosti velké výstavy Josefa Lady v Bruselu osmdesát pět reprodukcí, které jsou věrnými kopiemi originálů. A ty budete mít nyní příležitost po Bruselu, Berlíně, Košicích a Písku vidět také u nás, ve svitavském muzeu.
Josef Lada, český karikaturista, knižní ilustrátor, kreslíř, scénograf,spisovatel a malíř světového významu, se narodil v roce 1887. Vyučil se knihařem, navštěvoval kreslířské kurzy na Uměleckoprůmyslové škole, stal se i jejím řádným žákem, ale po půl roce školu opustil a začal si vydělávat na živobytí malováním reklam a pro časopisy. Již od roku 1904 byly Ladovy kresby publikovány v mnoha předních časopisech a novinách. Navázal kontakty s významnými spisovateli, jimž začal pravidelně ilustrovat jejich knihy. V letech 1913 – 1957 doplnil kresbami více než dvě stovky knižních titulů. Osudové pro něj bylo přátelství s Jaroslavem Haškem, které trvalo až do Haškovy smrti v roce 1923. Pro jeho nejslavnější knihu – Švejka – vytvořil téměř tisíc ilustrací, první však až v roce 1925, takže Hašek je nikdy neviděl. Lada byl redaktorem časopisu Karikatury a nedělní přílohy Českého slova. Stal se členem SVU Mánes, jeho obrazy byly vystaveny např. na Celosvětové výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925. Velice rád ilustroval knížky pro děti, z nichž nejznámější je bezesporu jeho vlastní kniha o mluvícím Kocouru Mikešovi, který vyšel poprvé v roce 1934. Od roku 1917 se datuje vydávání Ladových pohlednic, které jeho výtvarné dílo dostalo do podvědomí široké veřejnosti. Všichni známe fascinující plejádu jeho vodníků, ponocných, typické ladovské zimní scenérie s hrajícími si dětmi, či „Rvačku v hospodě“ (viz str. 1). O svém životě napsal čtivou a humorně pojatou autobiografickou knihu „Kronika mého života. Josef Lada umírá před vánoci roku 1957 a zanechává nám po sobě rozsáhlé dílo – tisíce ilustrací, obrazu kreslených vtipů. Ale hlavně knihy, které byly přeloženy do mnoha jazyků a znají je děti po celém světě.
