Jak už se stalo tradicí muzea, jeden z výstavních sálů v přízemí bude věnován dějinám svitavské pošty. Tentokrát jsme využili sběratelského zájmu MUDr. Petra Třeštíka, jeho exponátů, fotografií poštovního muzea a našeho sbírkového fondu. Na chvíli opustíme hřbitov a půjdeme po stopách historie jednoho z nejvýznamnějších úřadů ve městě. Ostatně, s hrobem Wernerů jsme se již setkali.
První zmínky o poště v blízkém okolí Svitav jsou doloženy k roku 1754, kdy Marie Terezie zřídila poštovní spojení Olomouc - Hradec Králové. V Koclířově je pošta datována právě k roku 1754. Do Svitav se poštovní úřad dostal v roce 1785, což je také datum otevření nejstarší svitavské pošty. Po smrti prvních poštmistrů se úřad dostal do potíží, dokonce se rozkrádaly zásilky, a majitelé pošty museli poštu prodat. Tak se poprvé setkáváme se jménem nových majitelů dědičného privilegia, a to rodiny Wernerů. Stalo se tak roku 1797. Dominik Werner, syn starosty města, měl dosttek financí pro rozvoj instituce. Zakoupil dvou nemovitostí na Novém městě a položil tak základy ke slávě dědičné pošty ve Svitavách.
Roku 1813 Wernerovy nemovitosti vyhořely, parcela byla prodána a zbyl po ní jen lidový název Postgrund. Wernerové si vyhlédli nové nemovitosti blíže k městu (č.p.48 a 49, dnes fa. Montex), ale toho se Dominik nedožil. Dědic práv, syn Johann Chrisostomus, byl ještě nezletilý, ale přesto získával patřičné vzdělání pro úřad. Studoval práva a filozofii apoštmistrem se stal v roce 1822. Skoupil okolní domy a poštu rozšířil. Byla to doba “zlatého věku” pošty.
Změnu přineslo až zřízení železniční trati v roce 1849. Vznikla tak Wernerova poštovní pobočka na nádraží. Od roku 1867 byl poštmistrem Julius Aurelius Werner a nastal další rozvoj poštovnictví. Aurelius adoptoval bratrova syna a ten z úcty k rodu si ponechal dvě příjmení - Johann Werner-Werner. V roce 1895 získal dědičné privilegium. Přežil zestátnění pošt, vznik republiky a do penze odešel v roce 1925. Už dědičný poštmistr, ale jako ředitel pošty. Wernerové vlastnili dům až do roku 1945.
