Výstava je pro velký zájem prodloužena do 11. září 2011
Jiří Kolář se narodil roku 1914 v Protivíně. Žil v Kladně a v Praze, počátkem osmdesátých let přesídlil do Berlína a pak do Paříže, kde intenzivně pracoval a dařilo se mu vřadit se do mezinárodních souvislostí. Odtud se po roce 1989 začal vracet do Prahy, kde v roce 2002 zemřel. Byl členem známé české Skupiny 42, od přelomu padesátých a šedesátých let patřil k nejvýznamnějším českým i evropským představitelům vizuální poezie. Našel si svůj nezaměnitelný způsob vyjádření. Je označován za jednoho z nejoriginálnějších českých básníků a výtvarníků druhé poloviny 20. století. Měl řadu výstav, některé z nich v nejvýznamnějších institucích, například v Guggenheimově muzeu v New Yorku, v Národní galerii v Římě či v Národní galerii v Praze. Reprezentoval nás také na slavném Bienále v Benátkách. O jeho díle vyšlo v průběhu let několik výpravných monografií v Německu, Francii, Itálii, Česku nebo Finsku. Získal některá významná mezinárodní ocenění (Bienále v Sao Paulo). Publikoval několik básnických sbírek a v Pažíži vydal Slovník metod, v němž přiblížil své výtvarné postupy.
Kolář využíval v kolážích a objektech vlastní metody, které postupně objevoval a které také často různě kombinoval. Nejdříve – již ve třicátých letech – došel k surrealistickým kolážím. Ve čtyřicátých a padesátých let začal zvolna opouštět psanou poezii, shromažďoval časopisecké reprodukce, které na základě určitých významových spojení skládal v tzv. raportážích a konfrontážích. Nejvíc objevů učinil na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy začal vytvářet série koláží svými charakteristickými postupy. Každou jejich možnost využil do všech důsledků. V rolážích podle předem zvolených pravidel řadil proužky nařezané z reprodukcí obrazů. Muchláže vznikaly zmačkáním reprodukcí, zeměpisných či hvězdných map nebo například notových záznamů. K nejpozoruhodnějším technikám patří chiasmáže, v nichž nová kompozice vznikala nalepováním útržků stránek knih tištěných různými písmy. Půvabné jsou uzlové básně vytvořené z provázků, žiletkové básně nebo kolážované objekty. Transparenty jsou reakcí na průvody či procesí.
Sbírka Jana a Medy Mládkových obsahuje asi 250 Kolářových děl vzniklých hlavně od konce padesátých do sedmdesátých let. Jde o ucelený a velmi kvalitní výběr, který se kdysi představil právě v newyorském Guggenheimově muzeu a který v celé výrazové šíři mapuje důležité období, kdy se utvářel umělcův vyhraněný názor.
Jiří Machalický, kurátor Musea Kampa
