CZ
EN
DE
Městský památkový okruh
Historie praní
Oskar Schindler
Domů

Biografie

Svitavská léta 1908 - 1938

Životní příběh Oskara Schindlera začal ve Svitavách, malém moravském městě v Sudetech, kde vedle sebe po staletí žila tři etnika - Němci, Češi a Židé. Jejich koexistence nebyla bez problémů, ale až do nástupu nacismu k moci ve 30. letech 20. století žila v pozitivní symbióze. Je příznačné, že na stejné ulici, kde žil Schindler, bydlel i dr. Felix Kanter, rabín svitavské židovské náboženské obce, s jehož dětmi mladý Schindler vyrůstal a s nimiž si často hrával. Právě zde by bylo možné vystopovat budoucí motivaci pro Schindlerovo válečné rozhodnutí zachránit dělníky ze své továrny před jistou smrtí v koncentračních táborech na území okupovaného Polska.

Oskar Schindler se narodil 28. dubna 1908 na Jihlavské (dnes Poličské) ulici č. 24. Pocházel z rodiny drobného podnikatele Hanse Schindlera a jeho ženy Františky. Po absolvování povinné školní docházky (1915 – 1920) se nechal zapsat ke studiu na vyšší reálné škole. Tu však musel v roce 1924 opustit, snad pro padělání studijních výsledků. Už v té době se objevila výstižná přezdívka Schindler – gauner. Zamiloval si ženy, bezstarostný život, auta a rychlé motocykly. Jeho nezkrotnost a konflikty se zákonem jej dovedly k roztržce s otcem, u něhož pracoval.

Na jedné z obchodních cest se seznámil s Emílii Pelzlovou ze Starého Maletína. Osobní kouzlo a šarm mladého muže na Emílii tak zapůsobil, že i přes odpor rodičů, svolila ke sňatku, který se uskutečnil 8. března 1928. Jejich šťastné manželství netrvalo dlouho a skončilo krachem, i když Emílie Oskara doprovázela při důležitých životních rozhodnutích a sehrála významnou roli i v péči o vězně v Brněnci.

V konfliktních 30. letech 20. století, kdy republiku těžce postihla hospodářská krize, se Oskar Schindler pokusil podnikatelsky uchytit. Zcela bezúspěšně. Vrátil se ke starému způsobu života, což znamenalo i nutnost vysokých příjmů. Stal se členem Henleinovy strany SdP a později i Hitlerovy NSDAP. Mladého muže zlákala i práce pro říšskou zpravodajskou službu abwehr, se kterou spolupracoval od roku 1935. Podílel se na špionážní činnosti proti Československu a Polsku, získal důležité kontakty, ale současně neunikl pozornosti čsl. rozvědky. Výsledkem bylo Schindlerovo zatčení v hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) na svitavském náměstí 18. července 1938. Po výsleších v Brně byl odsouzen k nepodmíněnému vězení, ale po Mnichovském diktátu byl na základě amnestie propuštěn. Společně se svou ženou Emílií se přestěhoval do Moravské Ostravy.

Polsko - země zaslíbená

Dne 17. října 1939, po nacistické invazi do Polska, odjel do Krakova, kde získal jako treuhänder malou židovskou továrnu na smaltované nádobí. Díky svým kontaktům a kapitálu bývalých majitelů začal zaměstnávat polské dělníky. Dostavily se armádní zakázky a během roku se stal z Schindlerovy továrny D.E.F. (Deutsche Emailenwaren Fabrik) prosperující podnik.

Od roku 1940 se ve větší míře objevovali mezi zaměstnanci Židé. Postupně se jejich počet zvýšil na 150 a toto číslo nadále narůstalo. Schindlerova továrna měla mezi pracovníky židovské národnosti pověst útočiště, zacházení s dělníky bylo lidské a Židé zde měli možnost modliteb. Důležité bylo i přátelství mezi Schindlerem a někdejšími židovskými podnikateli, kteří jej zasvětili do obchodů na černém trhu. Podstatnou obchodní metodou se stala korupce. Schindler byl vyhledávaným společníkem při mnoha oslavách a neformálních večírcích, vlastníkem několika bytů a jeho životní úroveň prudce stoupala. Dostávalo se mu ochrany od vlivných přátel a abwehru. Mohl odolávat i snahám gestapa, které jej několikrát zatklo a vždy po přímluvě vlivných přátel ho muselo propustit. A Schindler se jim vždy „nezištně“ odměnil.

Schindler pracuje pro židovské organizace

Zprávy o „lepší situaci" Židů v Schindlerově továrně nezůstaly dlouho utajeny. Schindler byl kontaktován židovskou organizací Joint Distribution Committee, která měla sídlo v Budapešti a setkal se s budapešťským kurýrem. Předal židovskému hnutí odporu v Krakově vyšší částku peněz, dopisy a kurýrovi umožnil fotografování v Krakově.

Na začátku června 1942 došlo k první razii jednotek SS uvnitř ghetta, kdy bylo odtransportováno na 7 000 lidí do vyhlazovacího tábora Belzec, kde byli povražděni. Právě brutalita zásahu měla vliv na chování Oskara Schindlera, které se obrátilo ke snahám židovským vězňům pomoci. Na pozemku sousední továrny postavil „noclehárnu“ pro své dělníky, aby zůstali ušetřeni excesům v ghettu. Konec ghetta se však neodvratně blížil, jelikož se od konce roku 1942 začalo s výstavbou tábora v Plašově] na krakovském předměstí.

Tragédie krakovského ghetta a tábor v Plašově

V únoru 1943 přijel do Krakova Amon Goeth s pověřením ghetto zlikvidovat a přesunout Židy do nově postaveného plašovského tábora, který měl pojmout až na 25 000 vězňů. Pragmatický Schindler se s tímto člověkem seznámil a trávili spolu spoustu času na večírcích. Od Goetha získal přesné datum, kdy bude ghetto zlikvidováno. Nacisté měli likvidační akci přesně naplánovánu. V sobotu 13. března 1943 krakovské ghetto brutálním zásahem zaniklo, ale Schindler své dělníky nechal tři dny v továrně a až po skončení zásahu je přesunul do plašovského tábora. Nastala ovšem další komplikace. Židé byli nuceni docházet do Schindlerových dílen pod eskortou SS a na této cestě byli vystaveni jejímu teroru.

Stávalo se, že do továrny přicházeli pozdě a Schindler se proto rozhodl vybudovat vlastní tábor pro své dělníky. To se mu pomocí úplatků podařilo a v blízkosti jeho továrny v Zablocie byl postaven tábor pro Schindlerjuden, jak se jeho dělníci nazývali. Schindler se snažil zaměstnávat v továrně Židy na doporučení úzkého okruhu lidí ve své blízkosti. Zde významnou roli sehrál Isaac Stern. Sternovým nápadem bylo i zmírnit brutalitu Goetha dodávkou kvalitního alkoholu

Rok 1944 - rok seznamů

Na jaře roku 1944 se panika nacistů natolik zvýšila, že bylo rozhodnuto urychleně likvidovat mnohé tábory a jejich vězně. To se týkalo i tábora v Plašově. Během roku odjížděly transporty s vězni do ještě fungujících koncentračních táborů. Schindlerova továrna byla uzavřena, zlikvidován i tábor v Zablocie a dělníci přesunuti do Plašova. Schindler musel řešit zásadní otázku, co dále. Měl dvě možnosti: buď vězně ponechat svému osudu a odjet do bezpečí neutrálního státu. Nebo se pokusit o nemožné a přesunout továrnu do vnitrozemí, včetně jeho dělníků. Oproti všem očekáváním zvolil variantu druhou.

Začaly horečnaté přípravy proslulého Schindlerova seznamu, který obsahoval jména asi 700 mužů a 300 žen. Těchto zhruba 1000 lidí bylo připraveno k transportu na nové místo určení. Schindler si za cíl vybral malou ves v blízkosti Svitav – Brněnec  (něm. Brünnlitz). Tam byl v bývalém textilním podniku Löw-Beerů postaven tábor, který se stal součástí komplexu koncentračního tábora Groß-Rosen. Na vytvářeném seznamu se fingují profese a mění se věk vězňů. Přes několik incidentů snahou tvůrců seznamu bylo zapisovat na něj pokud možno celé rodiny. Výsledkem byly oddělené transporty mužů (přes Groß Rosen) a žen (přes Osvětim) do Brněnce.

Místo určení: Brněnec u Svitav

Po příjezdu do Brněnce museli muži prozatím nocovat na holé zemi, protože tábor ještě nebyl dostavěn. V táboře se pracovalo 11 hodin denně a vládl zde přísný režim. Zajímavé je, že do tábora v Brněnci přijela i Schindlerova žena Emílie, aby pomáhala pečovat o vězně. Zbývá odpovědět na otázku, co brněnecký tábor vyráběl? Pravděpodobně to byly součásti protiletadlových nábojů, i když se objevila domněnka, že Schindler některé výrobky nakupoval na černém trhu, a pak je vydával za vlastní.

Nelze předpokládat, že tábor v Brněnci byl nějakým „rájem“, ale jisté bylo, že Schindler, společně se skupinou zasvěcených vězňů, se snažil osud svým Židům ulehčit. Dokladem toho může být i transport židovských vězňů z Golleschau v lednu 1945, který Schindler přijal do tábora. Jednalo se asi o 100 polozmrzlých vězňů, kteří zůstali stát ve vlaku na svitavském nádraží. I přes všemožnou péči Emílie Schindlerové za asistence ostatních vězňů, zemřelo asi 16 lidí, kteří byli pohřbeni do hromadného hrobu  ve vesnici Německá Bělá v sousedství Brněnce.

Konec války se blíží

 Začátkem května 1945 se Schindler obával rychle postupující Rudé armády a hotovil se k útěku. Samotní vězni jej v tomto úsilí podporovali. Vytvořili mu doprovod, který měl dosvědčit, že zachránil židovské vězně před jistou smrtí. Na rozloučenou mu věnovali zlatý prsten s vyrytým nápisem Děkujeme. Oskar Schindler 9. května 1945 opustil Brněnec s cílem dostat se do amerického okupačního pásma. S ním odjela skupina vězňů, i jeho žena Emílie. Po výslechu v americkém zajetí a svědectvích zachráněných Židů byli propuštěni a pokračovali v cestě na západ.

Tábor v Brněnci byl osvobozen Rudou armádou 9. května 1945 a bývalí vězňové začali odjíždět nazpět do Polska. Definitivní konec tábora připadl na 25. květen 1945, kdy byl ruskou repatriační komisí rozpuštěn.

Musíme pro něj shánět peníze tak rychle, jak je stihá utrácet

Oskar Schindler se snažil po válce neúspěšně uchytit v Německu a poté v Argentině. Pokaždé se stejným neúspěchem. Zanechal Emílii v Argentině a přestěhoval se, podporován svými Židy, do Německa. Začal pít. Zachránění Židé sháněli pro něj peníze tak rychle, jako je on dokázal utratit. Byl mu přiznán čestný důchod, který je příliš nízký na to, aby dokázal pokrýt spotřebu alkoholu a cigaret. Dostal celou řadu mezinárodních ocenění byl držitelem stříbrného záslužného kříže, řádu papeže Pavla VI. a jiných. Jeho zásluhy připomněl i lovec nacistů Simon Wiesenthal. Ocenění se mu dostalo i ze židovské strany, když byl prohlášen Spravedlivým mezi národy  a zasadil olivovník v Aleji spravedlivých  v Jeruzalémě. Izraelské děti znají jeho jméno z učebnic.

Zemřel 9. října 1974 a jeho ostatky byly převezeny do Jeruzaléma na protestantský hřbitov na hoře Sion. Na čestné desce v židovském památníku v Jeruzalémě je uvedeno: „Děkujeme Bohu, že byl náš“

Schindlerův životní příběh se stal námětem románu australského spisovatele Thomase Keneallyho „Schindler´s Ark“ (1982), podle něhož byl natočen v roce 1993 film Stevena Spielberga „Schindler´s List“. U příležitosti slavnostní předpremiéry filmu v jeho rodných Svitavách mu byla odhalena pamětní deska naproti rodnému domu s česko-německým nápisem: „Nezapomenutelnému zachránci života 1200 pronásledovaných Židů.“
 

Oskar Schindler (1908 - 1974)
Synagoga ve Svitavách na dnešním Malém náměstí (1938)
Rodný dům Oskara Schindlera na Poličské ulici (1994)
Budova chlapecké měšťanské školy (1915)
Reálná škola, z níž byl Schindler pro padělání školních výsledků vyloučen
Copyright © Městské muzeum a galerie ve Svitavách 2018